Čas je krátky

Charles Spurgeon

“Ale toto vám, bratři, říkám, že čas je zkrácený. A tak ti, kdo mají ženy, jako by je neměli.” 1. Korintským 7:29

Čas je krátkyCharles Spurgeon
00:00 / 01:04

Ten text neříká, že věk tohoto světa je krátký. I když i to by byl pravdivý výrok. Ve srovnání s věčností je i ten nejdelší čas jako hlavička špendlíku. Ale všimněte si, co ten text říká: “Čas je krátký.” Je to doba našeho života, prostor naší příležitosti, ta chvíle, kdy můžeme jednat, to je krátké. Je to úzké a stlačené, jak naznačuje originál. “Hle,” praví žalmista, “dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před Tebou můj věk.”(Ž39:6) Krátké je období, které je nám přidělené, bratři. Období, v němž můžeme sloužit našemu Bohu.

Je to pravda, které všichni věří, kterou znají a přiznávají. Zvykli jsme si na to, jako na nějaké pořekadlo; přesto, jak málo z nás jedná tak, jako bychom tomu věřili! Jsme si vědomi nejistoty života druhých lidí; ale nějak jsme přesvědčili sami sebe, že naše vlastní doba není tak omezená, jako ta jejich. Myslíme si, že máme “dostatek času”,  divíme se, že naši sousedé mohou být tak neopatrní a marnotratní se svými dny a roky, neboť sledujeme vrásky na jejich čelech, vidíme šedé vlasy na jejich hlavách a myslíme si, že jejich zvyky se jim brzy budou muset vymstít a brzy budou muset skládat své účty. “Každý si myslí, že všichni jsou smrtelní, kromě jeho samotného”. Je tu jedna “temná myšlenka”, která by nás mohla vylekat, že i my si odpočineme od práce a shonu, nebo od plýtvání a hýření všech dalších dnů. Proč sám před sebou schováváš pomíjivost svého života, své ubývající síly a stloukání vlastní rakve? Jako bytosti jste křehcí; jako obyvatelé světa jste vystaveni ztrátám na životech; jako lidem je vám na zemi ustanoven čas. Musíte být smeteni přicházející vlnou; musíte odejít s ostatními ze své generace.

Zeptejte se anděla, co si myslí o životě smrtelníka a řekne vám, že si pamatuje, kdy byl stvořen první člověk, a od té doby se nájemníci Země mění. Nemůže si vzpomenout na všechny národy, které přišly a odešly. Jen chvíli se vznáší na povrchu, pak zmizí pod hladinou. Zpočátku zápasili celá staletí, ale později, se jim už nepodařilo dosáhnout ani desetinu té doby. “Krátký život!” říká anděl. “Zdají se mi jako listy na stromech, jako hmyz na zemi, jako mouchy ve vzduchu. Jako ta tráva, která kvete na loukách, sotva se na ni podívám, je pokosena, uschlá a pryč. ” Nebo, pokud se nesetkáte s andělem, promluvte si s jedním ze starých stromů v lese. Zeptejte se na to, co viděl, a přesto, že nemůže mluvit, můžete si to představit. Řekne vám, že stovky let uplynuly, a historie se nahromadila, od doby, kdy byl semínkem, až do současnosti. Ano, ten dub a jilm nám může říct, že člověk je jen jako batole. Chtěli byste raději promluvit s lidmi? Tak se zeptej starého muže, co si myslí o životě. Řekne vám to, že když byl chlapec, myslel si, že má před sebou dlouhou dobu. Měl před sebou tolik času, že si hodiny jen hrál, a byl rád, když narozeniny vypovídaly o těch letech, které byly pryč. Byla to jeho silná touha a jeho velká ambice, aby se vyprostil z dětství, a pustil se do velkého světa vřavy a podnikání; ale nyní se dívá zpět na těchto sedmdesát let, které sa postupně nahromadily, jako na sen. Čas je vždy matoucí; stane se minulostí dříve, než ho pochopíme. Zdá se mu to jako včera, když opustil dům svého otce, aby se stal učněm. Pamatuje si to jasně a jasně říká, že se v těch starých časech staly nějaké zajmavé věci. Jak krátká doba od té doby, co zvony ohlašovali jeho manželství, a teď jeho děti dosáhly dospělosti a děti jeho dětí mu sedí na kolenou a říkají mu “dědečku”. Pamatuje si to, jako by to bylo včera. Byl sám malé dítě a jeho dědeček ho bral do své náruče. Moji ctihodní přátelé, budete svědci, že nepřeháním; To co vám říkám je jen chabým obrazem tohoto zážitku. Musíte si uvědomit že to, co vypadá jako dlouhé desítky let, se vám jednou bude zdát jako pouhý okamžik.

A přesto jsou mezi vámi někteří staří veteráni, někteří stařešinové , kteří potřebují upozornit, že “čas je krátký.” Současné zdraví a aktivita vás mohou svádět k tomu, abyste zapomněli, že stojíte na okraji svého života. Co když jste silní; co když rozkvetá na vašich tvářích stále ještě květ? Dosáhli jste téměř cíle, což je vymezený čas. Viděl jsem smrtelníka, který si užíval příjemný podzimní vánek, ale ten mu nedával  příslib dalšího léta. Věděl jsem, že sezóna příliš pokročila a brzy prijde zima. Takže ty, můj starý příteli, buď si jistý, že hodina tvého odchodu se blíží. Bude-li to 5, nebo 10 let, které máš ještě před sebou, tak utečou velmi rychle, když sedmdesát let uteklo jako okamžik! Zbytek vašich dnů jistě pokryje málo prostoru, když celý běh vašeho života pokryl tak malou oblast. Važte si každé minuty, i když dříve jste možná plýtvali roky. Na konci života už nemáš čas váhat a plýtvat příležitostmi. “Čas je krátký.”

Ale abychom uvedli tuto pravdu na pravou míru, musíme odhlédnout od dob, které viděli andělé, od staletí, kdy rostly stromy, a od dob, které zažili naši senioři a podívat se na “roky toho Nejvyššího.” Zeptej se Pána; vezmi radu věčného Boha. Vzpomeň si, jak je psáno: “Vždyť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který pominul, či jako noční hlídka.”(Ž90:4) “Jeden den je u Pána jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den.”(2.Pt 3:8) “Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky,”(Iz 40:22) prchavý, hmyz na hodinu, v porovnání s Ním. Stejně jako ta tráva která vyrostla, a byla posekána. V porovnání s dobou života Věčného Boha, jaký je náš život? Ne, neexistuje žádné srovnání; je to téměř zanedbatelné. ” Mé dny jsou jako stín, který mizí a já jsem jako uschlá tráva. Ale ty, ó Pane, vytrváš věčně; a tvé vzpomínky na všechny generace. ” Kéž bych mohl touto pravdou zasáhnout každé srdce. Ale protože nemohu, pokusím se poukázat na to, co to obnáší a budu se modlit, aby Boží duch zapečetil instrukce do každého srdce.

Čas je krátký, což nás zaprvé, varuje; dále, nám to naznačuje; pak nás to inspiruje; a konečně, nás to burcuje.

I. “Čas je krátký.” To nás varuje.

Kdybyste věděli, jakou cenu má čas, omezili byste na minimum jeho plýtvání. Blázni říkají, že čas je dlouhý, opravdu jen blázni. Říká se, že “čas je pro otroky.” Jen svobodný člověk ví, jak správně používat svůj čas; ale skutečný otrok je ten, který považuje za otroctví to, aby žil s čistým svědomím a sloužil svému Bohu s pečlivostí, věrností a horlivostí. Víme, že “čas je krátký,” vy a já nemáme ani hodinu na promrhání neplodnou zábavou. Existují různá rozptýlení, která si můžeme dovolit pro uvolnění neustálého napětí práce a stresu, a jsou užitečná pro posílení mysli, a uklidnění nervů. Ta jsou nejen přípustná, ale jsou vhodná a správná; ale i když je rekreace zároveň vhodná a potřebná k udržení psychických a fyzických sil v pracovním nasazení, nemůžeme dovolit, aby nás více vyčerpávala, než občerstvovala. Populární trend ukazuje svou vlastní zvrácenost ve snaze získat potěšení z bláznovství a neřesti. Je módní schvalovat mnohé kratochvíle, které nemají nic společného s moudrým, rozumným a inteligentním člověkem; ale křesťan, ve svém odpočinku, musí usilovat o zdravý impuls a vyhnout se tak zhoubným stimulantům. “Čas je krátký;” nemůžeme si dovolit ztrácet ho v nesmyslných řečech nebo nečinných drbech.

Stejně tak si nemůžeme dovolit plánovat zbytečnou zábavu na odpoledne nebo večer, jako někteří. Náš čas je příliš cenný na to, abychom ho mrhali ve společenských večírcích a formálních návštěvách. Jeden starý kazatel si  stěžoval na vyrušení od určité osoby, která ho volala, aby ho mohla vidět. Lidé volají kazatelům, jako by jejich čas byl bezvýznamný. “Raději bych dal tomuto muži peníze” řekl “než aby takto plýtval mým časem.” Myslíte si, že je to maličkost, připravit nás o minuty, ale v tom případě můžete zkazit celé hodiny. Ať už si to uvědomujete, nebo ne, často jsme rozptylováni tím, že se musíme zabývat vašimi drobnými záležitostmi, místo toho, abychom se zabývali svým svatým posláním. Býváme vyrušeni z pohlcujícího studia, nebo můžeme být hrubě přerušeni, když jsme v modlidbě na kolenou, a naše srdce je pozvednuto k Bohu v přímluvách; můžete odtahovat naše mysli od nejvážnějších otázek k poslouchání největších lehkovážností. Říká se o Henrym Martynovi, že nikdy nepromrhal ani hodinou. Přál bych si, aby to bylo řečeno i o nás, že jsme nepromarnili ani hodinu našeho vlastního času, a ani hodinu jiných lidí. Bratři, čas je příliš krátký na to, aby touha po přátelství byla omluvou pro povrchní konverzace. Není těžké představit si dva muže, kteří jsou oba věřící v Pána Ježíše Krista, “povolaní svatí, a věrní”, jak se setkají a pozdraví se navzájem jako přátelé. Určitě budou mít o čem mluvit. Celé nebe je plné Boží slávy a Země je plná Jeho bohatství. Existuje celá řada nápadů, pro přínosnou konverzaci. Poslouchejte chvilku. Jeden řekne, že počasí je velmi studené. “Ano” říká druhý, “mráz je dnes velmi ostrý.” Tam se zarazí; nemají co dál říkat, dokud, ovšem, jeden z nich nepoznamená, “To budou večer namrzlé cesty”, načež přijde odpověď, “Dovolím si odhadnout, že uklouzne a spadne mnoho koní.” A to jsou ti muži, o nichž Petr svědčí, že jsou vykoupeni drahocennou krví Krista? To jsou ti muži, kteří mají Ducha svatého? Přísluší tato lehkomyslnost dědicům nebes? Přesto mrhají časem a zneužívají schopnost mluvit.

Je jedno starobylé proroctví, které bych chtěl vidět naplněné v dnešní době. V “Davidově Žalmu Chvály” se říká: “Hospodine, všechna Tvá díla ti budou vzdávat chválu; tví věrní ti budou dobrořečit. Budou mluvit o slávě tvého království, budou hovořit o tvé udatnosti, aby seznamovali lidské syny s tvými mocnými činy a se slávou a nádherou tvého království.”(Žalm 145:10-12) Takovou konverzací, milovaní, můžete “vykoupit čas” v těchto zlých dobách. Ale vy se bojíte, že budete obviněni že tlačíte své náboženství příliš daleko. Bratří, je nejvyšší čas, abychom posunuli své náboženství o něco dál, neboť ztrácíme zlaté příležitosti a zanedbáváme užitečné výměny svatých myšlenek. Ve dnech života “Ti, kdo se báli Hospodina mluvili často jeden k druhému; a Hospodin poslouchal, a slyšel to.” Nic z toho dnes není mezi křesťany. Málo z toho, co se říká, stojí za to, aby to lidé slyšeli, a ještě mnohem méně stojí za to, aby to slyšel Bůh; a kdyby to slyšel, místo toho, aby to zapsal, zajisté to v jeho nekonečném milosrdenství přeskočí, a nezaznamená marné myšlenky a prázdná slova, která by mohla být pouze na znamení proti nám. Pro krátkost času a rychlost jeho ubývání, vyzývám vás k tomu, abyste se zdrželi  veškerého zneužívání jazyka. Investujte každou hodinu nějakým prospěšným způsobem, aby když uplyne, tak nebyla ztracena. Ať jsou vaše ústa fontánou, z níž všechny proudy, které proudí, jsou plné milosti a dobroty.

Kromě toho je čas  příliš krátký na nerozhodnost a váhání. Vaše nerozhodné řešení, vaše plánování a intrikování, váš spánek a snění a vaše  začátky od píky, po kterých jste na tom hůře než předtím, jsou výsměchem životu a úmyslným zabíjením času. O kolika z vás je pravda, že pokud jste někdy pojali ušlechtilý záměr, nikdy jste nenašli vhodnou dobu k jeho provedení. Na pokraji obrácení, jste zastavil na tak dlouho, že vaše přesvědčení vyprchalo. Před deseti nebo dvaceti lety jste poslouchali volání: “Můj synu, dej mi své srdce;” a odpověděli jste: “Dám” ale dodnes jste své slovo nikdy nenaplnili. “Jdi pracovat na mou vinici,” řekl Mistr. Hned jste odpověděli “Půjdu Pane” Ale dodnes jste nevyrazili. Dnes, stejně jako tehdy, nečinně stojíte. Někteří z vás byli ve skutečnosti v mnohem nadějnějším stavu před třiceti nebo čtyřiceti lety, než jste v současnosti. Jak to můžete sami zhodnotit? Co se stalo s těmi roky? Nekonečné milosrdenství Boží vás udržovalo mimo peklo, ale neexistuje žádná záruka, že vás ochrání  před destrukcí i v  dalším okamžiku. Vážení “čas je krátký,” práce naléhavá a krize se blíží! ” Je to šílenství, abys zůstal mezi dvěma názory. Jestli Bůh je Bohem, tak mu služ a pokud ne, služ sobě a Baalovi. Rozhodněte se bez dalšího váhání, jedna cesta nebo druhá. Jak dlouho jste zaseknutí mezi dvěma názory?

A vy křesťané, se svými velkolepým projekty, které tak mizí! Někteří z vás by udělali spoustu užitečné práce, pokud byste přestali snít o tom, jak dělat něco velkolepého. Jaké nádherné plány na evangelizaci Londýna, na obrácení celé Evropy ke Kristu, které máte v hlavě, nebo o nich mluvíte, a nic se neděje! Jste jako jeden car z Ruska, z dávných dob, který vždy chtěl učinit druhý krok před tím, než učinil první. Vždy si představujete nějaký úžasný plán, který se ukáže jako příliš báječný, ale nelze ho vykonat. Takové sny jsou  “výplody nečinné mysli.” Snílci vyhoří a nic není uděláno. Ve jménu věčného Boha, prosím tě, jestli Ho miluješ, pracuj pro Něj. Je lepší zabít jediného nepřítele, než snít o porážce celé armády. Je lepší, když zasejete jedno zrnko obilí, nebo zasadíte jedno stéblo trávy, než když budete snít o zalesnění Sahary. Začněte něco dělat. Je nejvyšší čas se probudit protože “čas je krátký.”

Tato myšlenka nás může varovat před další pošetilostí; tou je spekulace nad pěknými tématy kontroverzní teologie. Víte, jak školáci debatovali o tom, kolik andělů by se vešlo na hrot jehly, a vedli mnoho dalších úvah, ne méně absurdních, a jen se tím unavovali. A skutečně bývá těžké najít předměty pro diskusi v těchto temných dobách plných nudných učitelů. V zahraničí se i nyní odehrává něco takového; kazatelé budou věnovat celá kázání diskusi o nějaké zbytečnosti nebo slovíčkaření, která nepohne ani jediným posluchačem. Obecně jsem si všiml, že čím méně důležitá je otázka, tím horlivěji ji budou někteří lidé bránit. Svět může zaniknout a všechny hříšníky poslat do zatracení, ale dílo spásy musí počkat, než tu otázku probereme. Jeden bratr, kterého občas potkávám, nemůže být ani pět minut v mé přítomnosti, aniž by začal řešit otázku svobodné vůle a předurčení; řekl jsem mu, když jsem ho naposledy viděl, že bych to s ním řešil klidně celý den, ale musím to odložit až po soudném dni, protože jsem byl příliš zaneprázdněn, než abych o tom mluvil právě teď. A přistupuji takto k mnoha otázkám. Jsou zde bratři, kteří mohou zcela vysvětlit Knihu Zjevení, i když obecně zjišťují, že se staví jeden proti druhému, dokud se navzájem nevyhladí z tváře země. Já budu dříve raději hlásat Kristův kříž a vysvětlovat evangelium Matouše, Marka, Lukáše a Jana, než abych rozluštil obrazy Ezechiele, nebo symboly Apokalypsy. Požehnaný je ten, kdo může vyložit záhady. Nemám pochyb o jeho požehnání; ale já se zcela spokojím s jiným požehnáním, totiž, že mohu přivést hříšníky k Ježíši, a naučit svaté některé praktické pravdy, které je mohou vést v každodenním životě. Zdá se mi, že čas je příliš krátký na to jít do výšin spekulací, nebo jít dolů do hluboké myšlenky, abych objevil střípky, nebo útržky jedné znalosti. Chceme zachránit duše a vést je do nebe, kde je Boží přítomnost a věčný den. To se mi zdá být naléhavým požadavkem, protože “čas je krátký,” a “prijde noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.”

Nechme se tím také nabádat, bratří, ať máme jeden záměr. Musíme mít jen jeden cíl. Kdybychom měli spoustu času, mohli bychom zkusit dva nebo tři cíle najednou, i když pak bychom pravděpodobně selhali v soustředění naší energie; ale když máme málo času, je lepší soustředit se jen na jednu věc. Člověk, který zaměří celou svou mysl a všechnu sílu k dosažení jednoho rozumného cíle, zpravidla uspěje. Má duše, pokoř se a nech se položit za Boží slávu; ať je to jediný cíl celého tvého bytí. Vytvořte si přátelství a zařiďte svá zaměstnání tak, aby splňovala tuto první a nejvyšší životní povinnost. Ať je tím jediným motivem život pro Jeho slávu, a v případě potřeby dokonce i smrt pro rozšíření Jeho jména mezi lidmi. “Vydejte svá těla v živou oběť Bohu.”(Řím 12:1) Nalaďte své duše na velké haleluja: “Budu chválit Hospodina po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.”(Žalm 146:2) Ó, moji bratři, toto vznešené nadšení bude dělat zázraky! Rozptylujete svou sílu a zahazujete své možnosti tím, že rozdělujete svou pozornost. Říkáte, že chcete být křesťanem; zatím je ale vaše srdce nastaveno na získávání bohatství, plníte svou mysl učením a moudrostí světa, chcete získat pověst jako dobrý řečník ve společnosti a veselý společník mezi lidmi. Chcete získat slávu mezi svými přáteli. Rozumějte, neodsuzuji žádnou z těchto věcí, ale snažím se vás přesvědčit, vás, kdo jste křesťané, abyste se zřekli světa. Pokud tě Kristus koupil svou krví a vykoupil tě z tohoto zlého světa, má na tebe nárok jako na svého služebníka a je to na tvé vlastní nebezpečí, že se ženeš za věcmi, které jsou v rozporu s plným odevzdáním sama sebe. Ty Mu patříš, tak žij cele pro Něj. Důvod, proč většina křesťanů nikdy nedosáhne  žádného cíle v posvěceném životě, je to, že nechají svůj život, aby se rozutekl jako tisíc malých potůčků, namísto toho, aby ho soustředili do jedné řeky a poslali, jeden mohutný proud ke slávě Boží. Byla by to taková moc a síla v jejich charakteru, myšlenkách, úsilích a činech, že by skutečně “žili”.

II. “Čas je krátký.” Co to naznačuje.

Víte, co mi tato skutečnost naznačuje? “Jistě” řekl jsem si “mám nějakou příležitost konat práci víry, trpělivost naděje a námahu lásky, ale už ne jako příležitost, kterou jsem měl kdysi.” Pak jsem si představil ideál krátkého, perfektně využitého života, nic zbytečného, všechno zasvěceno, nic znesvěceného. Zdálo se mi, že vidím chlapce, který odevzdává své mladé srdce Kristu. Viděl jsem toho chlapce věřit v Ježíše, dokud byl ještě pod střechou svého otce, a v péči své matky. Spasen v době, když začal sloužit Bohu jako chlapec, a stále se zlepšuje v inteligenci a energii jako mládenec a později jako mladý muž, od začátku se vší intenzitou věnoval sám sebe službě svému Pánu. Tak pilný a vytrvalý, že neztratil žádný čas. Tak žárlivě střežil své vlastní srdce, a byl tak daleko od pádu do hříchu, že neměl žádné  období, které musel vynaložit na pokání a vracení se na správnou cestu. Sledoval jsem, jak ten mladý muž žije svatým životem, dostává se až na nejvyšší možnou úroveň duchovnosti, a drží se tam, a požehnán takovou hojností milosti a dary Ducha Božího, že přináší mnoho ovoce k slávě Otce, dělá hodně pro čest Ježíše, a je velkým požehnáním pro církev, nese bohaté svědectví ve světě, a přináší lidem zprávu o spasení.

To byl můj ideál člověka pro Boží použití. To dítě se stalo mužem. Jeho život byl stručný, brzy skončil. Naše dny na zemi jsou jako stín; ale naštěstí, mohou zářit a zanechat stopu světla za sebou. Cožpak by se sám Bůh nepodíval dolů, s určitým potěšením, ze svého věčného obydlí, na kariéru, kterou jsem popsal? Tenká vlákna letmých momentů se splétají do krásné tkaniny života. Obdařen jedním talentem, časem; dar tak cenný, že musí být zužitkován; tak dobře střežen, že ho nikdy nepromrhal; tak užitečně využitý, že ho u soudu nebude litovat:  investoval tak prospěšně, že jako věrný služebník očekává příchod svého pána, připraven vydat počet. Tak bych si to přál. Někteří z vás, kteří se neobrátí, nemohou doufat, že se jim dostane přivítání, které čeká takového věrného služebníka Pána Ježíše Krista. Ztratili jste svou jedinečnou příležitost; promarnili jste své zdroje v hýřivém životě. Ale nejsou zde děti, pro které je toto možné? A lidé, kteří by mohli uskutečnit můj sen? Muži a ženy s jedinou ambicí – oslavilt Pána!

Vroucně toužím, aby ve mně byl Bůh oslavován a ne v malém měřítku. Modlil jsem se a modlím se, aby ze mě učinil co nejvíc – jakkoliv to jen půjde. Co když, k tomuto cíli, musím být uvržen do utrpení a trpět kvůli němu? Co když má být moje čest pošlapávána v prachu, a moje jméno se stane zatracovaným mezi lidmi, zatímco svědek mé poslušnosti zůstane v nebi? Zde jsem, Pane, abych to udělal, abych to snesl! Jen ze mě získej tolik slávy pro tvé vlastní jméno, kolik jen může přinést tak ubohá bytost jako jsem já. Kdo se ke mně připojí v tomto prohlášení? Sliby učiněné v naší vlastní síle jsou marné; ale slavnostně vyzývám každého křesťanského mladého muže, aby tento cíl podpořil. Ve jménu toho, kdo tě vykoupil svou krví, přepásej bedra své mysli a urči si směr, kterým musíš běžet. Připravte se na dobrý boj víry, který budete bojovat. Žijte v co nejvyšším posvěcení celého svého života ve své trojité povaze, ducha, duše a těla. Vydej se bez výhrad  Pánu Ježíši Kristu. Nepřestávejte jednat. “Čas je krátký;” proto, “Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš.”(Kazatel 9:10)

III. “Čas je krátký.” To nás inspiruje.

Mělo by nás to vystřelit s horlivostí k okamžité akci. Slunce spěchá a písek utíká. “Co je přijatelný čas?” Ať ti, kteří milují Pána, jsou rychlí. Čas dělat činy, které musíš udělat, nebo je nechat být, rychle letí. Řekni  “Ne, udělám to hned.” Další povinnosti čekají; jen malý prostor, je jim všem přidělen. Jsou vaše děti obráceny? Dnes se s nimi modli. Nenech přijít zítřek, aniž bys dal ruce na jejich ramena, poklekl s nimi, a vroucně se modlil, aby Bůh zachránil jejich duše. Je to Boží práce, proto to neodkládej. “Čas je krátký” pro ostatní, ale i pro tebe. Jeden bratr mi řekl, před týdnem nebo dvěma, že muž, který pro něj často pracoval, přinesl zboží, a když byli hotovi, tak si řekl, že až ho příště uvidí, promluví s ním o jeho duši. Když však přišel, věnoval pozornost více obchodu a ten člověk zemřel. Vždy, když s ním chtěl mluvit, tak znejistěl a odložil to raději na příště, ale najednou bylo příliš pozdě. Místo toho, aby přišel znovu, posel přinesl zprávy, že je mrtvý. Náš bratr byl tou zprávou zdrcen a nemohl najít útěchu ve svých výčitkách. Nemohl si odpustit tu stovku promarněných příležitostí. To by vás mělo inspirovat, abyste sloužili Pánu hned! Pokaždé, když tiknou hodiny, zdá se, že říkají “teď.” Čas je tak krátký, že je to naléhavé. Nečekej, mladíku, s kázáním Ježíše, dokud nebudeš mít jiné povolání; konečně už začni . Vy, kdo chcete pomáhat chudým z Londýna, když jste k tomu nahromadili peníze, začněte je utrácet, už  to konečně udělejte. Vy, kdo chce nechat velkou sumu charitě, až zemřete, neodkládejte to; buďte vlastním popravčím. Odložte konečně bohatství, a získejte z toho pro sebe nějakou radost a útěchu. Nyní je čas učinit z dobrého záměru dobrý výsledek. Než jsi byl zachráněn, tak zpráva pro tebe zněla, “Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce”(Žid 3:15). Po tom, co jste uvěřili, vzkaz pro vás zní, “Dnes poslechni jeho hlas a služ Pánu Bohu celým svým srdcem a myslí a duší a silou.” “Čas je krátký,” tak z něj hleď dostat co nejvíc.

“Čas je krátký.” Chtěl bych, aby tato věta zvonila ve vašich uších hlasitěji a hlasitěji. Může vás to inspirovat, abyste se modlili za okamžité obrácení. Setkal jsem se s mnoha kteří doufají, že se někdy obrátí, ale dnes ne. Není to otálení zhoubné? Odváží se někdo z vás riskovat další hodinu zůstat dobrovolně bez víry? Můžeš měsíc za měsícem vydržet to pomyšlení, že tvoje duše je v nebezpečí? Je bezpečné pokoušet Pána a provokovat hněv Nejvyššího? Vážení, když se kocháte svými vyhlídkami, svádíte svá srdce nebezpečnou domněnkou! Chceme, abyste se obrátili, a nikdy nebude vhodnější čas, než nyní. Odhoď okamžitě svůj hřích. Neotáčej se zpět k němu, aby sis ho užil o trochu déle. Uvěř v Pána Ježíše Krista a chop se, bez zbytečného odkladu, slibu o věčném životě. Možná nikdy neuvidíš další příležitost. To je naše modlitba, abys v tuto hodinu, byl přijat do domu Kristova.

Když víme, že “čas je krátký,” dodá nám to trpělivost snášet různé těžkosti. Jsme chudí? “Čas je krátký.” Dostane se štiplavý mráz skrze naše potrhané šaty? “Čas je krátký.” Jsou na nás naši bližní zlí? Kamarádi nám nadávají a sousedé nás zesměšňují? “Čas je krátký.” Máme snášet zlé zacházení krutého světa? “Čas je krátký.” Čelíme urážkám, které zkouší  naši trpělivost? “Čas je krátký.” Cestujeme velikou rychlostí a brzy budeme mimo dosah všech událostí a nehod, které nás ruší a rozptylují. Když cestujeme domů do domu našeho Otce, vzdálenost se zmenšuje, a my začínáme mít na dohled město požehnaných, “tam je domov”. Není třeba reptat nebo se trápit; proč se obtěžovat s tím, co budete za měsíc nebo dva? Možná už tu nebudeš, možná už budeš v nebi. “Tvé oči uvidí Krále v jeho kráse, spatří i rozlehlou zemi”.(Iz 33:17)

“Cesta může být těžká, ale ne dlouhá;Tak ji napřim s nadějí, a rozvesel ji s písní.”

Světské touhy z nás spadnou, když si přiznáme, že jsme “cizinci a poutníci na zemi”. Je  krátký čas, v němž můžeme vlastnit majetek na zemi. Nemilujme nic tady dole příliš silně. Nic jsme si na svět nepřinesli, a je jisté, že si nic neodneseme. Ponechte si své pozemky, ale pamatujte, že po nich nebudete chodit dlouho. Podívejme se na své obilí, ale zanedlouho ho bude z těchto polí sklízet někdo jiný. Počítejte si zlato a stříbro, ale vězte, že bohatství vás nezbaví nemoci ani žalu, a nezajistí vám dobré životní podmínky, až budete povoláni k odchodu z vaší křehké lidskosti. Věřte živému Bohu. Milujte Pána, a nechte věčné věci vstřebat vaše myšlenky a pohnout  vaše touhy. “Čas je krátký, a tak ti, kdo mají ženy, ať jsou jako by je neměli, a ti kdo pláčou, jako by neplakali, a ti kdo se radují, jako by se neradovali a ti kdo kupují, jako by nevlastnili a ti kdo užívají tohoto světa, jako by neužívali, neboť způsob tohoto světa pomíjí”(1.Kor 7:29-31)

Jsou to ponuré vyhlídky? Ne, drazí bratři, skutečnost, že “čas je krátký” by nás, věřící, měla inspirovat s nejradostnějším očekáváním. Skutečně věříte ve věčné království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista? Skutečně věříte, že máte nosit korunu života, který neuvadne? Opravdu věříte, že vaše nohy, obuté stříbrnými sandály, budou stát na ulici z ryzího zlata? Skutečně věříte, že vaše ruce budou trhat nebeské ovoce ze stromů, jejichž listy nemohou nikdy opadat, a že budete ležet na trávě v zahradách Nejvyššího? Věříte, že vaše oči uvidí krále v ten den, kdy přijde ve své slávě, a že vaše kosti znovu povstanou z hrobu, a vaše těla budou obdařena dokonalostí? “Ano,” říkáte, ” my tomu věříme a věříme tomu silně.” No, pak si uvědomte, že je to velmi blízko. Kdo by křičel a bědoval nad problémy s krátkým průběhem, když by spatřil otevřená nebesa, uchopil ruku a slyšel hlas, který ho volá? Kéž by ta sláva zářila do vaší duše tak, že zapomenete temnotu té cesty! Ach, ten vánek z dobrých hor by na vás zavál!  Ach, ty kapky z toho mocného oceánu by vás občerstvily! Ach, zvuk zvonů z nebeských věží by vás obnovil! Pak byste měli urychlit svou cestu, která náleží Božím lidem, se svatým zápalem a neotřesitelnou odvahou. Ale to neplatí pro bezbožné. Jim musím adresovat poslední slovo: “Čas je krátký.”

IV. “Čas je krátký.” To nás burcuje.

No, možná ne nás, ale druhé by mělo. Dovolte mi, abych vytáhl parte. Je to skličující parte, které musím vybrat pro neobráceného člověka, jemuž byl život radostí, neboť se mu vše ve světě dařilo. Dařilo se vám v podnikání, do kterého jste vložili své srdce. Koupili jste si dům, po kterém jste toužili. Je to pěkné místo, jistě; ale máte ho pouze na dva nebo tři roky! Bral bych ho na takovou dobu? Ne, nevzal bych ho ani na tisíciletou nájemní smlouvu. Řekl jsem dva nebo tři roky? Ne, pod sluncem není člověk, který může zaručit, že tu bude za tři týdny. “Čas je krátký.” Jeď po široké třídě; projdi se kolem parku, podívej se do starého feudálního sídla, ale “čas je krátký,” velmi krátký, a váš pobyt zde velmi omezený. Dosáhli jste svůj cíl, vlastníte dům; co dál? Ta věc je naléhavá. “Čas je krátký.” Ale co jste neudělali? Vy jste nevěřili Kristu: nepřijali jste evangelium; nenalezli jste spásu, nechopili jste se  věčného života; nemáte naději na útěchu, když vaše síla vybledne, a budete lapat po dechu. Jak málo je příležitostí, které zbývají! Někteří z vás se zúčastnili mé bohoslužby, když jsem byl v Londýně; zajímalo by mě, jak dlouho mě ještě budete poslouchat a stejně se neobrátíte.

Váš čas zemřít přijde. Trochu to zabolí, tvoje mírná nemoc přestane reagovat na léčbu; symptomy začnou být vážné, a nemoc nebezpečná. Smrt je nevyhnutelná. Bolest vás unaví, a hrůza vás rozptýlí. Rodina a přátelé se na vás dívají s bezmocnou lítostí. Doktor tě právě vyděsil. Poslal pro kněze; ale co pro vás může udělat, pokud nevěříte v Ježíše? Je konec, poslední boj! Pak si představ sám sebe, ztraceného ducha, žadonit o kapku vody, aby ti zchladila jazyk! To bude tvůj úděl, hříšníku, pokud neučiníš pokání. Zamyslete se. Je tu jen krůček mezi vámi a smrtí, malý krůček mezi vámi a peklem, pokud nevěříte v Ježíše. Stále si představujete, že máte dost času na plýtvání? Naléhavě vás prosím. Nedržte se té marné myšlenky. Je možné, že si myslíte, že přeháním, že nemohu říkat něco takového. Čas spěchá, rychle, ale tiše. Zatímco mluvím, minuty utečou, hodina bude brzy pryč, den téměř uplynul. Zapřísahám vás v Duchu Svatém, poslouchejte moje varování, utečte od hříchu, odejděte z té široké cesty, která vede do záhuby: věřte v Ježíše; chopte se věčného života. Nechť vás Duch Boží probudí! Nechť jsou vám tato slova požehnáním! Chtěl bych je vyjádřit silněji, kdybych věděl jak. Celou horlivostí své duše jsem vás zapřísahal, neboť vím, že vaše věčné zájmy jsou v bezprostředním ohrožení. Bůh vás chraň, ať už dále neotálíte, abyste neotáteli příliš dlouho a netrpěli! “Čas je krátký.”

Zanedlouho bude v ulicích obrovský dav. Slyším, jak se někdo ptá: “Na co všichni tito lidé čekají?” ” Vy to nevíte? Dnes má pohřeb. ” “A kdo to je?” “Je to Spurgeon.” “Co! muž, který tu kázal?” “Ano, dnes má být pohřben.” To se stane velice brzy; a až se podíváte na mou rakev uloženou do tichého hrobu, měl by každý z vás, ať už obrácený nebo ne, vyznat: ” Naléhal na nás, v prostém a jednoduchém jazyce, aby jsme nezanedbávali úvahy o věčných věcech, abychom se dívali ke Kristu. Teď už je pryč, naše krev není na jeho rukou, pokud zahyneme. ” Ať vám Bůh dá, že nebudete muset snášet trpké výčitky svého vlastního svědomí! Ale, protože si myslím, že “čas je krátký,” budu vás burcovat, dokud jsem v tomto chrámě; a modlím se, aby Bůh požehnal každé slovo pronesené z této kazatelny. Ať, některé duše mohou být spaseny, ať Ježíš Kristus může být oslavován, Satan poražen, a nebe naplněné zachráněnými! Amen


Charles Spurgeon


Preložené z: https://www.spurgeon.org/resource-library/sermons/the-time-is-short/#flipbook/

  • YouTube - Bílý kruh
  • Facebook
  • White Spotify Icon